„Cyklistika je až moc spravedlivá,
nestačí si jen odčutat hodinu na trávě, ta příprava je náročná“

Pokud se nepletu, ty teď studuješ (tuším fyzioterapii, nebo něco podobného).
Jak dlouho ještě studovat budeš a čemu se po dostudování chceš věnovat?
Máš pravdu, studuju pátý ročník fyzioterapie na Fakultě tělesné kultury v Olomouci. Na konci května bych měl jít ke státnicím. Nevím ale, jestli do té doby stihnu dodělat diplomovou práci, takže kdy ve skutečnosti skončím zatím nevím. Co pak budu dělat v tuto chvíli také nechávám otevřené – chtěl bych se věnovat fyzioterapii a zároveň si pohrávám s myšlenkou kombinovat to s prací redaktora. Psaní do novin, časopisů a pro internetové servery mě totiž hodně baví. A nemusí to být jen o cyklistice.


Jak ses dostal ke kolu? Myslím tím na té závodní úrovni.
Dělal jsi dříve nějaký jiný sport a pak jsi došel na kolo, nebo jsi byl cyklista „od mala“?
Nebyl jsem nikdy kdovíjaký sportovec. Jediné, čemu jsem se nějakou dobu organizovaně věnoval, bylo judo. Ale že bych nějak zářil, to ne. První horské kolo mi dal děda, to jsem byl ve druhé třídě základní školy. Na první výlety jsem jezdil s ním a když se nad tím zamýšlím, vždycky mě kolo hodně bavilo a vesele jsem jezdil po širokém okolí. Více jsem se do toho obul ale až na gymplu, tuším ve druhém ročníku jsem si koupil žlutého Forta na Shimano LX s elastomerovou odpruženou vidlicí a začal jezdit více. S tímto kolem jsem taky absolvovat první závody.


Kdo ti dal cyklistické rady do začátku a třeba i rady ohledně tréninku?
Zpočátku jsem měl pocit, že na kole stačí jen jezdit, trénink jsem až tak neřešil. Říkal jsem si, že čím víc kilometrů najedu, tím líp a to se mi ostatně několikrát potvrdilo. Rady jsem začal sbírat až později – velkým rádcem mi byl časopis VELO a později mi dost rad dal slovenský preťekár Radek Terifaj, který tehdy jezdil maratóny v CK Hlinsko. Kluci, co tam tehdy jezdili, pro mě byli vzorem. Na každém maratónu jezdili stabilně do desítky, to mi přišlo neuvěřitelné. Radek mi tehdy do mailu napsal pár věcí, které si opakuju dodnes. Třeba že je třeba se občas krotit a naučit se prodat výkonnost v sobotu na maratonu, ne ve středu na tréninku s klukama v kopci za barákem.


Jaký byl tvůj první závod a jak jsi dopadl? Kdy to bylo?
První závod nebyl vlastně závod – byl to nezávodní maratón Kopřivnický Drtič, možná už jsi ho taky jel. Startoval jsem na asi šestnáctikilovém kole s chrommolybdenovým rámem, bez odpružení a Shimanem Acera. Trasa měla asi 120 km, vedla mimo jiné přes Lysou horu a Smrk, sbíraly se razítka na horských chatách a mně v cíli asi dvě chyběla. Měl jsem z těch beskydských sjezdů na pevné vidlici úplně mrtvé ruce, neměl jsem na to ani fyzicky. Další rok už jsem to jel na tom výše zmiňovaném Fortu a pohoda-jazz :-)
Skutečný závod, který jsem absolvoval jako úplně první, byl Drásal 2003. Jel jsem to tehdy přes osm hodin, ve výsledcích jsem byl až 640., ale byl to zážitek. Kolo jsem pak nechtěl týden ani vidět. O rok později už byl můj čas o 100 minut lepší a ve výsledcích jsem byl 130. A tehdy to začalo. Viděl jsem, že to má cenu, že se můžu zlepšit když budu chtít.


Jezdíš jen čistě závody horských kol, nebo i silniční závody?
Zatím jezdím jen bajky, ale silniční závod bych si taky rád objel. Už to říkám dva roky, tak třeba mi to letos už vyjde. Třeba takový silniční Beskyd nebo Sudety Tour mě hodně lákají.


Proč zrovna biky? Kvůli přírodě, horám, nebo „férovosti“ horské cyklistiky?
Tak nějak od každého něco. Sice to víc drncá a se 100% jistotou nepřijedete do cíle čistí, ale ta příroda kolem je občas fantastická. Třeba na Sudetech mi to sice vloni vůbec nejelo, ale o to víc jsem si užíval na úplně suché a rychlé trati ty krásy Teplických skal. Krásná je i Beskyd Tour, Krále Šumavy bych taky jezdil rád, kdyby tam byli lidštější pořadatelé… Co ale nemám rád jsou závody KPŽ, taková forma MTB se mi nelíbí vůbec. Zázemí je sice skvělé, ale jezdí to hodně lidí, z tratě člověk nic nemá, samé šotoliny. Chuť si jezdím spravit na Slovensko, kde je míň závodníků, hezké pořadatelky, jezdí se v horách a příroda kolem je úchvatná. To poslední platí i o alpských maratónech.


Jak často trénuješ a kolik ti trénink zabere času, kolik najezdíš ročně?
Roční objemy se u mně dost mění, záleží to na studijním vytížení a dalších povinnostech. Třeba za rok 2008 jsem najel 19 tisíc a tréninkem jsem strávil 770 hodin, to je dosud mé osobní maximum :-) Vloni to ale bylo méně, na kole asi 15 tisíc a časově něco málo přes 700 hodin. Letos už jsem taky ve skluzu, těch 19 tisíc asi nepřekonám :-)
Trénuju jak často to jde :-) Nejsem úplný maniak, dokážu na kolo nemyslet když je třeba dělat něco jiného. V sezóně si většinou dávám jednou týdně volno, když jsem ale po nějakém těžkém maratónu hodně zničený, dám si volno klidně i v neděli po závodě. Závodím každý víkend a občas je těžké se dát do dalšího závodu dohromady :-)


Jak to zvládáš se studiem a volným časem. Jaké máš krom kola koníčky?
Někdy je to těžké, ale prioritou u mně není kolo. Narozdíl od jiných kamarádů-cyklistů musím a chci pro své studium dělat trochu více. Někdy mně to štve, ale ve finále je to vlastně jedno. Profesionál ze mně nebude a z nich ve většině případů taky ne :-). I když tohle budou asi číst neradi ;-).
Koníčků mám samozřejmě více. Nejraději bych pořád chodil po horách a koukal na ty krásy kolem. Rád si něco pěkného zvěčním optikou fotoaparátu, neumím si představit život bez dobré muziky, baví mě i práce s informacemi a žurnalistika, dobré jídlo a vaření :-) Mohl bych ještě pokračovat…


Máš nějakého trenéra, nebo trénuješ sám, pocitově? Vyhodnocuješ si tréninky, vedeš záznamy, měříš, porovnáváš…
Trenéra nemám a navíc jsem odpůrcem trénování na dálku, což je teď mezi bikery velká móda. A můj program je tak nabitý, že nemůžu trénovat podle toho, jak mi kdo napíše. Těžím z informací z internetu a časopisů, ze školy a od kluků, kteří jsou výrazně lepší než já se taky rád přiučím. Tohle všechno si dávám dohromady a zkouším. Co mi sedí používám. Co ne, zapomenu :-)
K tréninku používám Polar S725X, to je taková moje malá úchylka: vyhodnocování grafů, především výškových profilů, si neumím odpustit. Kilometry a hodiny počítám, takže srovnání si dělám. Vracím se pak k obdobím, kdy mi to jezdilo a snažím se trénovat stejně jako tehdy, ale zatím se mi moc nedaří najít nějaký zaručený recept „jak na to“ :-(


S tím spojená otázka: dodržuješ nějakou „cyklistickou“ životosprávu?
Stručně řečeno se snažím jíst zdravě. Naštěstí mi zdravá jídla i chutnají, takže nejde o nějaké přemáhání. Zároveň je o mně ale známo, že není těžké mě přemluvit na zákusek. Vyhýbám se ale třeba smaženému, což mi vlastně ani moc nechutná, a klobásu s chlebem si na večeři dám taky zcela výjimečně.


Co rád jíš a piješ?
Miluju těstoviny připravené s čímkoliv a jakkoliv. Týmové schůzky míváme ze zřejmých důvodů v pizzerii a pak jsem i dost na sladké, což ví nejlépe moje teta, skvělá kuchařka a cukrářka :-) V našem týmu sdílíme vášeň pro kofolu a doma s oblibou zelený čaj. Naopak pivo třeba rád nemám, zvedá se mi z něj žaludek.


Tvé jméno je pro mě spojeno s HB MTB TEAM (Hraničtí bikeři). Co byl důvod k jeho vzniku?
Chtěl jsem na kole závodit, objíždět ty největší maratóny v Česku a být u toho, o čem jsem jen četl ve Velu. Našel jsem v tomto spřízněnou duši v Martinovi Kutějovi, ale když chodíte na gympl, těžko se na to všechno shánějí peníze, proto jsme ten klub založili. Taky jsme chtěli někam patřit a zároveň si rozhodovat o závodění sami. Díky nemalé pomoci našich rodičů, kteří se za nás přimluvili, se povedlo nějaké základní sponzory sehnat a od roku 2006 ty velké maratóny skutečně jezdím. Martin se teď věnuje naplno studiu medicíny.


Sezónu 2009 jsi strávil pod křídly Ghost-mojekolo.cz. Jaké to bylo?
Těšil jsem se tam. Kolo skvělé, to si nemůžu stěžovat, jezdili jsme stejné rámy jako třeba olympijská vítězka Sabine Spitz. Na podzim jsme se ale loučili s pocity smíšenými a dál bych to asi nerozebíral.


V sezóně 2010 budeš oblékat dres formace Galaxy Team Hranice což je vlastně HB MTB Team. Co tě vedlo k „návratu“?
Končím vysokou školu, takže krom výše zmíněného vedlo k tomu rozhodnutí to, že kvůli náročnému programu v pátém ročníku a blížícím se státnicím jsem nemohl zaručit, že bude má příprava probíhat jako v předchozích letech. Rád bych jezdil v týmu, který má jméno, ale než abych někde jen paběrkoval, zvolil jsem tuto cestu. Galaxy Team Hranice je jen nový název, pod kterým budeme vystupovat navenek. Tým je to stejný, vlastně takové moje dítko :-) V této sezóně se navíc ve stejném dresu potkám s dalšími pěti lidmi, které považuju za své kamarády. Klima v oddílu tedy bude nesouměřitelně lepší než vloni. Všechno si řídíme sami, což je určitě náročnější než všechno dostat, ale nás to takhle baví.


Máš za sebou spoustu skvělých výsledků. V roce 2008 ses stal vítězem MČR v MTB Marathonu v kategorii Muži-hobby a vybojoval jsi 4. místo v celkovém pořadí Českého poháru. Čeho dalšího, bys chtěl dosáhnout?
Rád bych zdůraznil, že některé výsledky možná dobře vypadají, ale v porovnání s tou absolutní špičkou je tam pořád propastný rozdíl. I když mi závod hodně sedne, ti nejlepší mi v maratonu ujedou i o půl hodiny. Rád bych někdy jezdil v té nejužší špičce s ním, ale jsem nohama na zemi a vím, že bez práce nejsou koláče. Musím si to na kole odsedět, pokud chci takhle jezdit, a ne vždycky je na to čas. V tomto roce se tedy chci kolem bavit, prioritou je dostudovat a pak se uvidí. Určitě budu trénovat, ale rozhodně nečekám, že by se příprava na státnice na výsledcích nepromítla. Doufám, že do druhé půlky sezóny už skočím v lepší formě, a přijde-li nějaký výsledek, budu rád. Ale třeba na Český pohár pro mě nemá cenu jezdit pro 50. místo.


Nepřemýšlel jsi někdy, že by se cyklistika stala tvou obživou?
Aby mi cyklistika byla jediným zdrojem příjmů bych určitě nechtěl. Uživit se jí asi dá, u nás jsou tak dvě, tři desítky ryzích profesionálů. Spousta dobrých kluků se ale může kolu na vysoké úrovni věnovat jen proto, že doma mají jak finanční, tak morální zázemí. A vždycky je to o nějaké oběti. V tomhle je cyklistika až moc spravedlivá, nestačí si jen odčutat hodinu na trávě, ta příprava je náročná.


Dokážeš si představit, jak by vypadala jedna závodní sezóna bez sponzorů? Myslím tím, kdybys táhl vše na „vlastní pěst“ a za své. Šlo by to dělat na stejné úrovni jako teď?
Určitě bych nezávodil každý víkend, ale jinak bych si to uměl představit. Holt bych jezdil na méně závodů, ale jinak by ta úroveň asi šla udržet. Je to v tuto chvíli skutečně jen o tom, jak si zorganizuju den a jestli mám čas na kolo vyrazit.


Máš nějaký cyklistický vzor?
Dnes už ne, ale dříve mi padala brada když jsem potkal Ondru Fojtíka, Ivana Rybaříka, Tomáše Trunschku, Kristiána Hynka…s těmi všemi se už dnes známe :-) A vždycky je mi ctí jet na trénink s Karlem Hartlem a nebo mu viset v závodě za zadním kolem jak na nudli :-)


Máš nějakou přítelkyni?
Nemám. Daň za kvantum aktivit, které mám :-(


Co bys poradil všem, kteří se o cyklistiku zajímají a rádi by vyzkoušeli nějaké závody, nebo těm, kteří již nějak „závodí“ a chtěli by se zlepšit.
Uf, tak tohle je otázka na týden debat. Té první skupině lidí bych určitě doporučil, ať si závody vyzkouší. A ať si hlavně vyberou závod, který je bude bavit a který je ohromí. A těm, co by se chtěli zlepšit? Makejte :-P


Díky za tvůj čas a hodně úspěšných kilometrů.
Díky, tobě a všem radíkovským bikerům taky!

Autor: Jiří Pollak, fotografie: archiv Tomáše Gladiše, rubrika: Rozhovory, publikováno: 6.3.2010